Nový Zéland s dětmi ve vozíku

Snad ani my jsme si nepomysleli, že by naše další "cykloexpedice" přišla tak brzo - Péťa se narodil v tom samém roce, porod byl navíc komplikovaný, neměli jsme žádnou fyzičku a finančně to také nebylo zrovna jednoduché. Ale touha vrátit se do sedel je u nás vždy silnější!

Výběr destinace byl poměrně rychlý. Měli jsme již nějakou dobu v hlavách, že až děti malinko odrostou, chtěli bychom se podívat k protinožcům. Vlastně jsme si plánovali o rok později přejet Austrálii a rovnou pokračovat přejezdem Nového Zélandu. Taková delší cesta na 6-8 měsíců. Synek nám ale rychle sílil a my najednou pojali podezření, že by zkrácenou variantu mohl zvládnout již první zimu. Rovněž jsme si začali uvědomovat, že odvézt našim rodičům milovaná vnoučata na tak dlouhou dobu by nebylo fér. Ostatně pro děti alespoň cesta nebude tak dlouhá. Rozpůlením expedice se vyřešily také další věci jako je zajištění pojištění léčebných výloh (do 90ti dnů v kuse je to jednodušší) či údržba naší zahrady (ta byla celou dobu ve vegetačním klidu). Takže volba byla jasná, první zimu Nový Zéland a tu příští se uvidí. Na Zélandu je jen minimum predátorů a není takové horko jako v Austrálii.

Letenky jsme koupili až začátkem listopadu a popravdě přiznáme, že jsme z dlouhého letu měli trochu obavy. Podařilo se nám koupit letenky pro nás v ideální termín: 30.12.2015 - 31.3.2016. Letěli jsme s China Southern přes Paříž a Kanton rovnou na Jižní ostrov NZ do Christchurch, kde jsme přistáli na Nový rok. Poklidná oslava Silvestra tak proběhla na letišti v čínském Kantonu, kde jsme měli 17 hodin mezipřistání. Díky bohu nám dala letecká společnost hotelový pokoj, takže jsme se před dalším letem vyspali na posteli a padesát minut po půlnoci odletěli opět svěží.

Trasu na Novém Zélandu jsme neměli předem úplně jasnou, respektive na Jižním ostrově ano, na Severním ne. Dolaďovala se až tam podle počasí, hustoty provozu a aktuálních informací. Nakonec jsme se rozhodli pro jeden delší přejezd autobusem z hlavního města Wellingtonu až do Taupa, abychom měli dostatek času vyjet až na Cape Reinga.

Z poslední návštěvy v roce 2004 jsem věděl, že Nový Zéland má vysoce rozvinutý turistický průmysl, což mne na jednu stranu uklidňovalo a zároveň i dost děsilo. Z této země se stala za posledních několik let turistická fabrika, kde se každý den dává do pohybu tisíce obytných aut různých velikostí, aby se přesunuly z jednoho tábořiště do druhého. Pro nás to už je trochu za hranicí příjemného cestování.

Tato cesta byla určitě tou nejnáročnější, po psychické i fyzické stránce, kterou jsme kdy do té doby oba jeli. Nicméně i tak byla nádherná a z mnoha pohledů neopakovatelná. O tom všem se ostatně můžete dočíst v knize, kterou jsme se nakonec rozhodli napsat pro naše děti.

Virtuos

Jedna z prvních tréninkových jízd ještě na starém jihoamerickém oři. Děti jsou už ve své budoucí "maringotce" - Burley Rental Cub (nejodolnější kousek této firmy). Rovněž se jednalo o první český test nových XXL modelů zadních brašen firmy Ortlieb, které byly horkou novinkou na trhu. Tato expedice byla zkrátka plná novinek :-).

Takto vypadal zbrusu nový cykloturistický speciál UB.bike pro tuto expedici. Podrobně jsme ho představovali během celé cesty včetně veškerého dalšího vybavení v našem novém projektu Kilometry.cz, což byl v té době zbrusu nový cykloturistický eshop.